Kdokoli s dobrým úmyslem překročíš tento práh, buď nám vítán!
 

Křesťanská pohostinnost v podstávce

Rozhovor s předsedou Sdružení Michaelem Dittrichem, farářem katolického kostela Panny Marie v Lobavě

K osobě: Narozen ve Zhořelci (Görlitz), ročník 1952, vyrůstal v klášteře Údolí Panny Marie (St. Marienthal) v Ostřici (Ostritz), vystudoval teologii v Erfurtu, na kněze byl vysvěcen v roce 1978. Byl činný v Riese (Riesa), Cvikově (Zwickau), Drážďanech (Dresden), Freitalu (Freital) a Žitavě (Zittau). Od roku 2011 je farářem v Lobavě. Michael Dittrich je jako podporovatel křesťanských tradic a kultury, ale také jako nadšený turista, úzce spojen s Horní Lužicí, Severními Čechami a Prahou.

Pane faráři, co pro Vás znamená pouť?
Být na cestě k cíli, ve kterém je člověk skutečně doma. Toto putování je pro mnoho lidí spojeno s náboženským přesvědčením. Ale i jiné důvody vedou lidi k tomu, aby hledali nové cesty, kterými by se dostali k cíli a to jak v doslovném, tak i v duševním smyslu.

Vy sám jste už putoval:
Ano, zhruba 1.000 kilometrů ve Španělsku, ve Švýcarsku a v Alsasku a také v naší vlasti. Ze švýcarské Svatojakubské stezky mi chybí ještě 150 kilometrů z Fribourgu až k Ženevskému jezeru. Tento úsek je mým dalším projektem.

Jaké nároky spojujete s Domkem pro poutníky v obci Hirschfelde?
Zvláštní, srdečné pohostinství v hezkém, jednoduchém podstávkovém domě. Poutníci si u nás mají v typické regionální atmosféře odpočinout od strázní jednotlivých etap poutě, najít klid, ale i možnost si popovídat ve skupině. K tomu se ideálně hodí světnice. Každý poutník tam má cítit naši radost z toho, že se u nás zastavil. Na svojí další pouť by si měl odnášet dobrý pocit a hezké vzpomínky na krátký čas, který strávil v našem Domku pro poutníky.

Kdo hledá duchovní osobu…
... i pro něj tu jsme. Samotný poutník nebo i skupina poutníků se v tomto případě mohou obrátit na Christiana Kretschmera. Ten zajistí kontakt se mnou nebo s … (?) aby dohodl termín k rozmluvě.

Komu je dům otevřen?
Nejsme konkurencí k místním pensionům. Naše nabídka pobytu je charakterizována křesťanskou myšlenkou. Vítáme poutníky odevšad. Kdo by ale u nás chtěl strávit levnou dovolenou, ten je na špatném místě.

Jak se obec Hirschfelde ke svému Domku pro poutníky dostala?
Poté, co jsem ke konci devadesátých let putoval do Santiaga de Compostela, mě již myšlenka na obnovu „zapomenuté“ Svatojubské stezky ze Zhořelce do Prahy neopustila. Dokumenty žádné nebyly. Ale bývalé komendy Johanitů v Hirschfelde a v České Dubu o ní svědčí. Tento rytířský řád tyto komendy zpravidla zřizoval pro ochranu poutníků a obchodních stezek. Dodnes při této stezce existuje několik svatojakubských kostelů. Tyto poznatky mě a moje spolubojovníky ze tří sousedních států povzbudili k tomu, abychom se odvážili nového začátku.

Jak se to podařilo?
Založili jsme mezinárodní kruh přátel, vyznačili jsme společně 210 km dlouhou trasu na české a německé straně svatojakubskou mušlí a pokřtili jí „Žitavská svatojakubská stezka“.
. Vznikl zhruba sto stránkový průvodce poutní stezkou a tříjazyčné internetové stránky. Od roku 2008 tak „naše“ svatojakubská stezka uzavírá mezeru ve středoevropské síti. Co této stezce chybělo, byly ubytovny pro poutníky. V Hirschfelde jsme vybudovali první z nich. Na české straně vzniká v (?) další.

Proč padla volba na objekt v ulici Komturgasse?
Jako tehdejší farář v Žitavě jsem byl zodpovědný i za tuto bývalou faru, která se už dlouho nevyužívala. Nově zřízená svatojakubská stezka nás přivedla na myšlenku, udělat z ní ubytovnu pro poutníky. V roce 2009 založili katoličtí a evangeličtí křesťané v Hirschfelde sdružení, aby mohli vzít rekonstrukci do vlastních rukou. Ve stejném roce získalo sdružení Pilgerhäusl e. V. budovu od žitavské farnosti za symbolické 1 Euro.

Kdo vymyslel název Domek pro poutníky?
Najednou byl v oběhu. Kombinace těchto slov u lidí zažehla světlo. Ve slově „poutník“ vězí určení domu. A slovo „Domek“ se v Horní Lužici běžně používá pro dům.

Odkud získalo sdružení peníze na rekonstrukci?
Naštěstí se věc vyvinula tak, že Liberecký kraj a okres Zhořelec našli v naší faře objekt, na kterém mohli přeshraničně ukázat praktickou odbornou rekonstrukci a nové využití podstávkových domů. Naše kooperační kancelář požádala o dotační prostředky EU na tento projekt. Po dlouhém čekání nám byla dotace v květnu 2010 schválena. Pro mne to byl den radosti.

Jak Sdružení rekonstrukci podporuje?
Podařilo se nám získat finanční dary ve výši (?) EUR. 20.000,00 EUR věnovala spořitelna Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien, další peníze věnovali místní nebo lidé ze Saska, ale i z dalších, vzdálených spolkových zemí. Například jeden pár, který oslavil stříbrnou svatbu, se vzdal ve prospěch Domku pro poutníky darů. Pomáhali jsme i prakticky. Kolem našeho sdružení se vytvořil kruh angažovaných občanů. Ti odpracovali celkem … (?) hodin dobrovolné práce, především to byly Christian Kretschmer a Uwe Nichterwitz. Oba dva neúnavní dobrovolníci již patří mezi ty, kteří se starají o poutníky.

Byly otevřením ubytovny všechny úkoly, které si Sdružení stanovilo, splněny?
Naopak. Jako zřizovatelé Domku pro poutníky se staráme o budovu a zahradu, o poutníky a snažíme se, aby budova žila i mimo poutní sezonu. K programu tak patří výstavy v klenuté místnosti, přednášky a setkání ve světnici, duchovní víkendy a řada dalších akcí. Náš dům spočívá symbolicky na třech pilířích: Pouť, vzdělávání a setkávání. Náš dům je ubytovnou, současně je ukázkovým příkladem odborně rekonstruovaného podstávkového domu a kromě toho tradiční místo pohostinství, které v rámci různých akcí přes hranice obcí a států spojuje lidi nezávisle na jejich víře.
Diese Website verwendet Cookies. In diesen werden jedoch keine personenbezogen Inhalte gespeichert. Durch die weitere Nutzung der Webseite stimmen Sie der Verwendung von Cookies zu Weitere Informationen
VERSTANDEN